Fakta o hluboké mozkové stimulaci
Deep Brain Stimulation - DBS
-
Stimulace mozku se při léčbě pohybových poruch používá celosvětově od roku 1987.
-
Od roku 1995 přinesla DBS na celém světe úlevu více než 60 000 osobám s Parkinsonovou nemocí s esenciálním třesem.
-
DBS se používá jako pomocná nebo doplňující léčba u pacientů v pokročilém stádiu nemoci, kteří stále reagují na léčbu přípravkem levodopa a jejichž příznaky se nedaří dostatečně zvládat.
-
DBS při léčbě Parkinsonovy nemoci funguje tak, že se cíleně stimulují konkrétní struktury mozku – buď subthalamické jádro (STN), nebo pallidus globus inernus (GPi). Tyto struktury ovládají pohyb a funkci svalů. O tom, jaká struktura se bude stimulovat, rozhodne tým odborníků: neurolog, neurochirurg, neurofyziolog a neuropsycholog.
-
DBS se používá u pacientů s Parkinsonovu nemocí v pokročilém stadiu onemocnění nebo v případech, v nich nezabírá medikamentózní léčba. Pacienti musí tzv. „odpovídat na levodopu“. To znamená, že u hlavních příznaků dochází k pozitivní reakci na levodopu. Věk či předchozí zdravotní stav nemusí nezbytně znamenat vyloučení nemocného jako kandidáta na léčbu DBS. Dříve než skupina odborníků učiní rozhodnutí, zda-li je pacient vhodným kandidátem k DBS, musí zvážit a zhodnotit veškeré související faktory.
-
O pacienty s hlubokou mozkovou stimulací pečuje odborný tým složený z neurologa, neurochirurga, neuropsychologa a zdravotních sester.
-
Hluboká mozková stimulace může být regulována. To znamená, že časem lze stimulaci měnit tak, aby lépe zvládala příznaky nemoci. Pro regulaci stimulace používá lékař programovací jednotku, která prostřednictvím rádiového spojení komunikuje s neurostimulátorem. Regulace je tak zcela neinvazivní.